Proč mi nestačily tabulky pro import ani oficiální nástroj od Googlu

Až donedávna jsem větší změny v Google Ads dělal přes hromadné importy. Místo klikání kampaně po jedné jsem poskládal tabulku, nahrál ji a doufal, že projde. Fungovalo to, ale mělo to strop. Některé věci importem prostě neuděláte, třeba nahrávání videí na YouTube, a na ty zase zbylo klikání.

Proto jsem zbystřil, když Google vydal oficiální MCP pro Google Ads. MCP je zjednodušeně zásuvka, přes kterou AI asistent jako Claude sahá do jiné aplikace. Představa, že místo skládání tabulek Claudovi řeknu, co se má v účtu změnit, a on to udělá, byla lákavá. Jenže zásuvka od Googlu i teď, v říjnu 2026, umí jen číst. Data z účtu vytáhne, změnit v něm nedokáže nic.

Cizímu kódu přístup k reklamním účtům nedám, tak jsem si ho napsal sám

Dalším krokem by bylo sáhnout po neoficiálních MCP z GitHubu. Pár jich existuje a některá zápis umí. Tady jsem se ale zarazil. Použít je znamená pustit do reklamních účtů kód člověka, kterého neznám, a dát mu přístup, přes který se utrácejí peníze. To je jako dát klíče od bytu někomu z inzerátu, protože slíbil zalít kytky. Možná zalije.

Zbývala tedy poslední možnost, napsat si to sám. Na vlastní nástroj jsem si „brousil zuby“ dlouho, jenže na programování nikdy nebyl čas a moje znalosti končí u věty „tohle bude asi Python“ :) Tentokrát mi ale chybějící znalosti mohla dorovnat AI. Já jsem věděl, co má nástroj dělat a co nesmí, Claude psal kód.

Za tři dny vznikly dva nástroje, jeden pro Google Ads a druhý pro Sklik

Stavba zabrala zhruba tři dny. Když už jsem byl v ráži, nechtěl jsem skončit u Googlu a přidal jsem i Sklik, jeho starší API Drak i novější Fénix. Tak vznikly google‑ads‑mcp a sklik‑mcp:

• V Google Ads zvládnou reporty, vyhledávací dotazy, vylučující slova, vyhledávací i PMax kampaně a nahrávání obrázků a videí, včetně toho, co mi import nedovolil.
• Ve Skliku obslouží celé API Drak a k tomu Fénix, tedy chytré kampaně a obrázky.
• Oba běží u mě v počítači a klíče k účtům zůstávají jen tam.

Nejvíc jsem ale hlídal to, kvůli čemu jsem cizí nástroje odmítl. Každá změna se proto nejdřív ukáže jako náhled a do účtu odejde, až když ji schválím. Rozpočty a nabídky chtějí ještě jedno potvrzení navíc. Celé to drží pohromadě takhle:

A takhle vypadá náhled, než cokoliv odejde do účtu:

PLÁN 3f9a1c27 - vzorovy-eshop.cz (234-567-8901)Přidat vylučující slova (4×) | operací: 4 | vytvořen před 0 min- Cíl: kampaň „Vyhledávání - obecné“- Přidat vylučující (4): "zdarma", "bazar", "návod", [jak vyrobit]Kontrola nanečisto v Google Ads: OK, zatím se nic nezměnilo.Běžná změna: po náhledu (preview_changes) a souhlasu uživatele přes apply_change(plan_id="3f9a1c27").PLÁN b7e04d91 - vzorovy-eshop.cz (234-567-8901)Změna denního rozpočtu | operací: 1 | vytvořen před 0 min- Kampaň „Vyhledávání - obecné“: denní rozpočet 500.00 → 650.00 CZKCHRÁNĚNÁ: změna rozpočtuKontrola nanečisto v Google Ads: OK, zatím se nic nezměnilo.CHRÁNĚNÁ ZMĚNA (změna rozpočtu): provést jen po výslovném souhlasu uživatele přes apply_guarded_change(plan_id="b7e04d91").

Klíče a zápisy mám pod kontrolou, osobní údaje klientů pořád řeším

Jedna věc ale vyřešená není a pořád nad ní přemýšlím. Když Claude čte účet, data z něj jdou do konverzace. A v reklamních účtech nejsou jen čísla. Ve vyhledávacích dotazech se občas objeví e‑mail nebo telefon, ve formulářích pro potenciální zákazníky a v seznamech zákazníků pro remarketing jsou osobní údaje celé.

Proto má google‑ads‑mcp přepínač. Ve výchozím nastavení osobní údaje do konverzace nepustí: práci se seznamy zákazníků a daty z formulářů odmítne a vyhledávací dotazy s e‑mailem nebo telefonem nechá jen v souboru u vás v počítači. Stoprocentní to není, jméno nebo adresu napsanou do vyhledávání filtr spolehlivě nepozná. Pustit osobní údaje dovnitř dává smysl až tehdy, když máte papíry v pořádku na obou stranách:

• S klientem by to mělo být ošetřené ve smlouvě nebo dohodě o zpracování osobních údajů podle GDPR.
• S Anthropicem, firmou za Claudem, potřebujete smlouvu o zpracování dat (DPA). Ta je automaticky součástí obchodních podmínek u firemních tarifů Claude Team a Enterprise a u API. Běžné tarify Free, Pro a Max ji nemají.

Kdo tedy chce nástroj nasadit nad účty svých klientů, měl by v ideálním případě mít obojí. Já to sám pořád dotahuju, takže tohle berte jako upozornění, ne jako právní návod.

Kód z velké části napsala AI, a proto ho dávám ven

A pak je tu námitka, kterou čekám nejvíc:

„Vibecoděný kód v účtu, kde se utrácí peníze klienta? Díky, nechci.“

Je z poloviny oprávněná. Většinu kódu opravdu napsala AI podle mých zadání a ladím ho za pochodu při vlastní práci. Můžou v něm být chyby, zbytečně pomalá místa i bezpečnostní díry, na které jsem zatím nepřišel.

Právě proto se do účtu nic nezapíše bez náhledu a schválení a nástroje běží u vás v počítači, ne na cizím serveru. A právě proto je kód veřejný. Když se na něj podívá víc lidí, najdou víc chyb, než najdu sám.

Práce s účty je zhruba pětkrát rychlejší a mění to, za co se marketérovi platí

Dnes odhaduju, že s reklamními účty pracuju zhruba pětkrát rychleji než před rokem. Stopkami jsem to neměřil. Největší rozdíl ale stejně nevidím v hodinách, vidím ho na svých nervech. Energii, kterou jsem dřív pálil na klikání kampaní po jedné, dávám do věcí, za které se marketérovi platí: jak si stojí nabídka proti konkurenci a jestli celá kampaň vůbec dává smysl. Podle toho, co mi to přináší, jsem měl nástroj postavit dávno.

Z toho ale plyne i méně příjemná věc. Nastavit kampaň je dnes otázka minut a co platilo před rokem, je pasé. Kdo pořád tráví dny klikáním po jedné, soutěží s lidmi, kteří to nedělají. Ještě loni jsem byl jedním z nich, takže nikoho nesoudím. Jen bych na to nesázel další rok. Proč to nejvíc dopadne na role omezené na jeden kanál, jsem rozebíral v článku Jak bude v roce 2030 vypadat marketingový tým?

Pro firmy, které si marketéra najímají, je to vlastně dobrá zpráva. Ptejte se ho, jak pracuje a nad čím přemýšlí, ne kolik hodin naklikal.

Než pustíte AI do reklamního účtu, položte si pět otázek

Jestli vás to láká zkusit, ať s mým nástrojem, nebo s jiným, odpovězte si nejdřív na tyhle otázky. Právě kvůli nim jsem si to celé stavěl sám:

• Ukáže vám nástroj změnu dřív, než ji zapíše?
• Kde leží klíče k vašim účtům a kdo k nim má přístup?
• Odliší běžnou změnu od změny rozpočtu nebo nabídek?
• Kudy tečou osobní údaje a máte na to smlouvu s klientem i s poskytovatelem AI?
• Komu nahlásíte chybu a kdo ji opraví?

Zkuste nástroje rozbít a napište mi, co nefunguje

Moje odpovědi na všech pět otázek si můžete ověřit sami, protože oba nástroje jsou zdarma na GitHubu pod licencí MIT, s návodem v češtině i angličtině:

• google‑ads‑mcp: github.com/martinsevcik1/google-ads-mcp
• sklik‑mcp: github.com/martinsevcik1/sklik-mcp

Když na něco narazíte, založte issue přímo u repozitáře, bezpečnostní věci mi radši pošlete e‑mailem. A jestli vám nástroje ušetří čas, potěší mě hvězdička na GitHubu nebo pár vět v recenzi na Google Mapách či Firmy.cz.

A pokud pořád skládáte tabulky pro hromadný import, napište mi, jestli by vám nástroj tu práci vzal. Mně ji vzal.

P.S. Ano, i tenhle článek vznikl s AI. Přes další nástroj, který jsem si na psaní postavil. Ale o tom někdy příště.